Jmenuji se Kateřina Hodková. S mužem Tomášem a našimi třemi dětmi bydlíme v Podbabě na Praze 6, kde na části rodinného pozemku hospodaříme. Chováme psa Firu, slepice s kohoutem, pidihejno indických běžců, trio oveček a začínáme včelařit. V bytě s námi žijí morčata, andulka a žížaly.

Oba s Tomášem věříme, že péče o duši a tělo se prolíná s péčí o prostředí, ve kterém žijeme. Také proto jsem v roce 2003 podpořila odchod Tomáše z reklamní "branže" a založení rodinné firmy HBABio zabývající se výrobou a prodejem kompostovatelných sáčků a dalších pomůcek usnadňujících lidem třídění bioodpadů a kompostování. 

V roce 2004 jsme s Tomášem a několika přáteli založili občanské sdružení Ekodomov, jehož posláním je osvěta v oblasti třídění bioodpadu a kompostování.

V prosinci 2008 mne napadlo založit lesní mateřskou školku. O lesních MŠ se u nás v té době prakticky nevědělo, vyhledavače dohledaly pouze lesní školky se stromečky a můj nápad působil na většinu okolí poněkud výstředně, reakce byly všelijaké. V rámci studia waldorfského semináře pro předškolní vzdělávání jsem v březnu 2009 navštívila anglickou waldorfskou školku v Devonu a komunitní zahrady v Londýně. Třítýdenní pobyt mi dodal odvahu pokračovat v započaté práci na Šárynce - lesní školce s komunitní zahradou. Dala jsem dohromady tým lidí a za významné pomoci muže Tomáše a dalších nadšenců zahájil od září 2009 svou činnost v rámci Ekodomova Dětský klub Šárynka.

Se vznikem Šárynky jsme s členy Ekodomova zvažovali svoz bioodpadu a jeho komunitní kompostování v Šárynce. Následné využití kompostu jako zdroje financí by přispělo ke snížení závislosti na grantech a dotacích u národní osvětové kampaně Kompostuj.cz. Vzhledem k obrovskému vytížení všech pracovníků i nás, dobrovolníků, se nenašly kapacity tuto aktivitu rozvinout. 

V listopadu 2012 mi po 9 letech skončilo období rodičovské "dovolené". Zvažovala jsem, kam dále nasměrovat svou energii, abych byla schopna zvládnout v první řadě roli mámy i "selky" a zároveň mohla pozitivně ovlivnit rodinný rozpočet. Také jsem až po letech pochopila, že aby si člověk mohl dovolit fungovat jako dobrovolník, musí mít nejdřív zajištěnou obživu. V mém případě padla volba na využití pozemku, který stejně vyžaduje značné vstupy a péči. Vlastní zelenina a ovoce krom skvělé chuti snižují závislost rodiny na vnějších zdrojích i výdaje na jídlo. Navíc víme, co jíme.

Základem bohaté úrody a péče o zahradu je kvalitní půda. A zde právě vstupují na scénu Laskominky pro kořínky. Jsou výsledkem potřeby kvalitní půdy, propojením využití pozemku a péče o něj, činnosti rodinné firmy HBABio, víry ve smysluplné působení na lokální úrovni a zároveň zhodnocením lety nasbíraných osobních zkušeností s osvětou v oblasti třídění bioodpadů a kompostování. 

Ve volných chvílích, které se mi, pravda, v posledních letech moc nedaří vyšetřit, hraju na klavír, kytaru, flétnu, zpívám v ženském vokálním společenství Cantio, šiju, ráda tancuju a plavu. Fandím vychytávkám umožňujícím udržitelný způsob života. Zajímám se o permakulturu a o systémy intenzívního pěstování na malých plochách (balkóny, terasy) použitelné pro širokou veřejnost, mezi které se řadí i metoda čtverečková zahrádka (Square Foot Gardening). 

Ráda jím dobré jídlo a věřím, že nejlepší je takové, které si člověk sám vypěstuje. Láká mne soběstačnost.

Laskominky pro kořínky i pro kořeny

V rodinách obou mých rodičů se hospodařilo na statku.

Můj pradědeček Samuel Roštár byl váženým sedlákem ve Slovenské Ľupči u Banské Bystrice. Chodila si k němu půjčovat mlátičku na obilí celá vesnice. Měl krávy, koně, ovce a polnosti, ač majetný, tvrdě pracoval se svými čeledíny na poli, jak to tak dřív bývalo. Po nástupu komunistů odmítl vstoupit do JZD. Byl označen za kulaka a ve svých 72 letech na 15 let uvězněn. Z vězení se už nevrátil. Rozsáhlý statek s polnostmi komunisti zabavili, na místě statku dnes stojí bytovka. Aby toho nebylo málo, jeden z devíti dětí, můj dědeček Samo Roštár, měl v blízkosti statku modrotiskovou dílnu. I ta byla komunisty zavřena a stroje zničeny. Apík, jak mu všichni říkali, se na zakázanou dílnu v rodinném domě mohl už jen bezmocně dívat. Živil se do konce života jako řidič. O této smutné rodinné historii moje maminka s námi čtyřmi dětmi mluví naprosto výjmečně a dodnes s velkým pocitem křivdy. 

Moje prababička z tátovy strany Marie Heringová vedla rodinný statek v Šemanovicích na Kokořínsku. Táta ještě dnes rád vzpomíná, jak se vozil na koni a na voze plném obilí a jak babička zastala s přehledem vedení celého hospodářství. Statek byl po válce z rodinných důvodů prodán. 

Narodila jsem se a vyrůstala v Praze 4 - Modřanech v domě se zahradou. Dnes je půlka modřanské zahrady zalitá asfaltem čtyřpruhové silnice...

Laskominky pro kořínky jsou pro mne novým zdrojem síly a zároveň cestou k mým ztraceným kořínkům a kořenům.